Jsi příliš mladý/á na to, abys psal/a

2. srpna 2013 v 12:57 |  Úvahy, eseje
Každý dospívající člověk se někdy s touhle větou určitě setkal a já s ní nemůžu nesouhlasit, protože nejen ve svých povídkách vidím, že mi chybí zkušenosti, znalosti a úhly pohledu, kterých v šestnácti nemůžu dosáhnout. I tak mi přijde nefér, že někteří starší lidé soudí jen podle věku, aniž by se o věc zajímali hlouběji.


I mezi patnáctiletými autory může být tací, kteří na sobě tvrdě pracují a snaží se zlepšit, a čím dál tím oblíbenější názor "náctiletý autor = patnácti stránkový plác s upíry a vlkodlaky vraždící gramatiku" je diskriminující.
Nemluvím tu jen o psaní. Schválně, zkuste sledovat dva mladé lidi v restauraci. Většinou je obslouží později než ostatní, i když také platí, ale jsou to prostě děti.
Na druhou stranu, odmítání a přehlížení nám může svým způsobem pomoct dospět. Navíc začínajícím autorům takové "přesdržky" také nejspíš trochu srazí hřebínek, který doprovází první povídky a chválu, (No řekněte, kdo jste se necítil na vrcholu, když jste poprvé něco dopsali a jaké byly následné reakce od veřejnosti?) a rozhodně nakopnou k ještě větší snaze.
Dospívání je jednoduše balancování na pomezí dítěte a rádoby dospělého bez potřebného nadhledu. Dalo by se to přirovnat k barykádám. Na jedné straně jsou děti na druhé dospělí a mezi těmi skupinami občas bývá skutečně vysoká zeď. Dá práci přelést jí a pády zpátky, tedy uvědomění si, kam patříme, bolí, možná víc, než dopad na druhou, dospělou stranu, který bývá mnohdy docela rozčarování.

Mě by ale zajímalo, proč se moji vrstevníci ale ženou do tří set stránkových románů na pokračování, kde se musí řešit komplikované zápletky a vztahy, zatímco autor s nikým ani nikdy nechodil. Všichni známe Odkaz dračích jezdců, že?
Odhadnutí vlastních sil je nad zlato, ale zároveň každý neúspěch vede k něčemu lepšímu, zvlášť, co se psaní týče. Veškeré pokusné stránky jsou záchytnými body, od kterých se můžeme pomocí vlastních chyb odrazit. Chce to ale trpělivost, vůli a umět přijmout kritiku.
V jedenácti jsem se rozhodla napsat knihu. Nač plýtvat časem a zabývat se premisou, scénami a motivací, že? Sedla jsem si a začala datlovat. Skončila jsem na osmdesáté stránce, ale postavy, které jsem si tak nějak stanovila využívám doteď.

Zároveň by ale někteří "dospěláci" mohli být ohleduplní a při tom přelézání barykád pomoci a nejen odsuzovat. :)

Hezký den
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarushef sarushef | Web | 15. září 2013 v 20:39 | Reagovat

Nikdo na to neni malo starej, vek o tom rozhoduje jen minimalne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama